Odhalený čaroděj a brblající Kašpárek

Vím, je těžká a složitá doba, neměli bychom se rozptylovat zábavou. Však také naše návštěva kina, místo abychom celý den poslouchali Requiem, neunikla trestu.

Nedávno jsme se synem a vnučkou zašli do kina na premiérový film Fantastická zvířata - Brumbálova tajemství. Film je určený především pro děti, ale předchozí dva díly jsem i já shlédl bez protestů.
Tentokrát bylo všechno jinak.
Špatně.
Už úvodní scéna proběhla v duchu nové filmové tvorby a všeobecné masírovací procedury.
V kavárně se setkávají dva protivníci - profesor Brumbál a temný kouzelník Grindelwald. Brumbál mu říká, že teď jsou sice protivníci, ale že on ho kdysi miloval. Zůstal jsem sedět jako opařený. To fakt děti potřebují vědět? Třeba jsem špatně slyšel. Ale ne! Téma vyděděnosti gayů je ještě nepřímo několikrát připomenuto. To aby už ani F.Kašpárek nemohl doufat, že se přeslechl.
Další děj se odehrává v duchu jakýchsi temných intrik kouzelníků, které děti nemohly absolutně chápat, protože i dospělý divák měl problém sledovat tento chaos.
Chlapeček sedící za mnou se začal nudit a hlasitě se dožadoval bonbónů, limonády a možná i jiného filmu. Měl jsem chuť se k němu připojit.
Dále se v tomto filmu pro děti objevuje téma zmanipulovaných voleb, což je sice fajn připomínka, ale děti asi příliš trápit nebude.
Všechno dobře končí, do vrcholné nově ustanovené funkce, tuším něco jako prezident čarodějnického ansáblu, je nakonec kooptována žena, která sice s dějem nesouvisí, ale zato v oblasti politické korektnosti a genderu máme splněno.
Navíc studio Warner Bros. vyměnilo Johna  Deepa, který se měl dopustit domácího násilí (soud sice probíhá až nyní, ale "kultura" vymazávání se zbytečnými detaily nezaobírá) za Madse Mikkelsena v roli Grindewalda, takže se zdálo, že všechno má být jak nový "zákon" o filmové tvorbě káže. Tedy skoro všechno, až na ten děj.

Cestou domů desetiletá vnučka konstatovala, že film nedával smysl.
Devětatřicetiletý syn konstatoval, že film nedával smysl.
A aby ta kritika nebyla tak jednostranná, konstatoval jsem, že film nedával smysl.
Tím nastala vzácná mezigenerační shoda.

"Zku.. úplně všechno, tahle filmová progresivní tsunami," brblal jsem si v duchu.